Město kokotů

Ranní zprávy: Jeden z vás se se mnou prý v noci miloval, další trpí neskonalou touhou odhalit mou skutečnou identitu a další dva mě prý hledají po náměstí. Myslím na to, jak asi líbáte, jak voníte, jak milujete. Který z vás by se se mnou miloval, dokud bych se nerozpadla na střípky a kdo z vás by mě prostě šukal- hladově, naléhavě a bez okolků. Myslím na to, jak to vypadá, když se vám postaví. Jestli okamžitě a dotvrda nebo jestli se to pomalu sbírá, nejdřív lehký záchvěv, pak se ukáže žalud a nakonec se vyrýsují drobné žilky. A já už vím, že začíná den, kdy se mužům rozhodně nebudu dívat do očí.
Celý příspěvek

Svatá trojice

To se takhle jednou sešli tři. Šovinisticky namachrovaný racionální mozek, srdíčko naivní a hloupoučké jako mašinka Tomáš ze stejnojmenného seriálu a rozená femme fatale, věčně navoněná a namazaná, kosmetikou pěstěná a do krajek oblečená paní kunda. A vedli spor o tom, kdo bude vládnout ženou. Celý příspěvek

Jako rybka (v akváriu)

Možná si občas říkáte, co jsem asi zač. Proč tady píšu, proč píšu o sobě a o intimních věcech, o kterých se bavím nanejvýš se svými partnery, avšak mamce, kolegyním nebo bráchovi bych své myšlenky nikdy nesvěřila. Vlastně ani já nevím, kde je ten hlavní motiv. Možná trocha exhibicionismu, touha sdílet objevené? Celý příspěvek

Něco málo na začátek

Možná i Vám při čtení tohoto textu stejně jako mně ční slovo sex tak nepatřičně, jako když klopýtnete o tvrdý kámen a ukopnete si palec. V mém světě má proto tohle slovo jen velmi málo prostoru. Ze všeho nejraději se miluji a toho, koho miluji, hrozně ráda šukám. Možná se teď při čtení vulgarismů červenáte, a jestli čtete v práci, doufáte, že postarší kolegyně sedí dostatečně daleko za Vámi. V tom případě si raději zmenšete text na monitoru, bude hůř. Budiž Vám útěchou, že si na mě časem zvyknete a přestanete se červenat. A taky si procvičíte zrak. V mém světě se totiž, kromě milování, ještě šuká, prstí, honí, líže, kouří, stříká… a já nevím, co ještě. Pořád Vám to zní hrozně? Zvykejte si, tohle je opravdu jen začátek. Pořád se to nelepší? Dobrá tedy, dejte tomu čas.

Možná si říkáte, že jsem zbytečně sprostá, jenže já si při milování ráda užiju celou škálu pocitů. Něžné škádlení až po intenzivní dráždění téměř k hranici bolesti. Absolutně něžné milování založené na pomalém a lehkém dotyku s intenzivním vyvrcholením až po situace, kdy muže vyprstím jako malou holčičku takovým způsobem, že jsem ráda, že je přivázaný, a málem bych mu v rámci první pomoci do úst vkládala držátko od vařečky. Jeho vyvrcholení mě pak něžně šimrá v břiše a já se těším, že mi to vrátí i s úrokem a můj orgasmus pro něj bude jako dárek převázaný červenou mašličkou. A musíte uznat, že na tohle opravdu potřebujete slovní zásobu. Z mého pohledu má rozšíření slovníku další aspekt- rozšíříte si rejstřík Vaší fantazie. Je totiž rozdíl, jestli uvažujete v kategorii “včera jsme to dělali,” nebo v kategorii “když jsem byla nepříčetná vzrušením, strčil do mě dva prsty, u toho mě fenomenálně vylízal, potom do mě zasunul a teprve, když jsem se podruhé udělala, pořádně mě vystříkal.” Přiznám se, já už “to nechci nikdy dělat.” Každé milování pro mě má končit tím, že nevím, co se se mnou dělo, ale chci to ještě. Zapsat do mapy svého těla pouť, kterou jsem ušla, přestože si z poslední etapy pamatuji už jenom pláň teplého bílého písku, rovnou jako rozprostřené prostěradlo, která se v okamžiku vyvrcholení rozbije spolu se mnou na malinké střipky.

Možná si teď říkáte: „Ta se má! Užívá si, co se do ní vejde a ještě se tím chlubí.“ Můj dobrý kamarád by mi na to řekl: „Když žereš, tak nemlaskej.“ Já se ale budu chlubit a budu u toho i mlaskat. Spokojenost v ložnici totiž není žádné kouzlo. Tedy vlastně trochu magie v tom je, ale ty základní triky se můžete naučit. Každý může, stačí trochu pootevřít svou mysl, trochu pootočit zaběhané vzorce a najednou je i v posteli všechno jinak. Jsem totiž přesvědčená, že jediným zabijákem kvalitního sexu, je naše hlava. Ano, hlava, která je zároveň naší největší erotogenní zónou. Mým největším zabijákem fantazie byly stereotypy. Možná se někdy slyšíte říkat „tohle slušná ženská nedělá“, „na to jsem stará“ nebo „jak bych u toho vypadala.“ Tihle malí našeptávači postupně likvidují naší fantazii, nutí nás myslet v zajetých kolejích a výsledkem je stereotyp, časem možná pustá dřina. Já jsem své stereotypy z velké části opustila. Možná Vás budu inspirovat. Možná jste Vy s těmi Vašimi stereotypy spokojeni a jenom se pobavíte nad příhodami, které jsem na své cestě za poznáním okusila za Vás.

Nejvíc mě ale potěší, pokud se jednou na Fuckinghamu potkáme u šálku čaje nebo sklenky dobré irské whiskey.