Město kokotů

Ranní zprávy: Jeden z vás se se mnou prý v noci miloval, další trpí neskonalou touhou odhalit mou skutečnou identitu a další dva mě prý hledají po náměstí. Myslím na to, jak asi líbáte, jak voníte, jak milujete. Který z vás by se se mnou miloval, dokud bych se nerozpadla na střípky a kdo z vás by mě prostě šukal- hladově, naléhavě a bez okolků. Myslím na to, jak to vypadá, když se vám postaví. Jestli okamžitě a dotvrda nebo jestli se to pomalu sbírá, nejdřív lehký záchvěv, pak se ukáže žalud a nakonec se vyrýsují drobné žilky. A já už vím, že začíná den, kdy se mužům rozhodně nebudu dívat do očí.

Musím se po té ranní dřině nasnídat, má pouť tedy pro dnešek začíná u vietnamské večerky, kde už zrána štamgasti popíjejí pivo. Nejdřív mě lustrují zepředu, pak zezadu. Dobré ráno, pozdravím zpěvavě. Zajdu do obchodu a za sebou slyším jenom tradiční „herdek, to je zase baba“. Při odchodu už se zmůžou jenom na lichotky na adresu mého psa. Dobře jim tak.

Pak se usměju na řidiče autobusu, na zastávce do mě málem vrazí chlapík zahleděný do mobilu. Překvapeně zvedne oči a na mobil v tu chvíli zapomene. Ještě se ohlédne. Jestli je někdo z Vás ten řidič dodávky PPL, co mě s překvapeným pohledem vyhmátl, jak si polohlasně zpívám Je suis malade, tak ano, Váš pohled správně říkal, že takhle vypadá zanedbaný sex. Zlatník u Turků dnes konečně vyndal do výlohy ty černé perly z minulého týdne a ještě se na mě nádavkem usmál. Jdu si městem, na sobě oblíbené šaty, pusu ještě trochu ulepenou od šťavnatého jablka k snídani. Kdybyste mě políbili, ucítili byste tu sladkou chuť a vůni.

Místo oběda jdu dnes na zmrzlinu (ano, občas jsem jako dítě), na náměstí se prý vyhřívá jeden z Vás pánové. Tady ho máme, bílé tenisky, výborně. Jsem u zmrzliny, píšu, točenou mám nejradši, a škodolibě stojím zády do náměstí, ve skle vedlejší výkladní skříně sleduji, jak vyskočí z lavičky a vyrazí k cíli. Trochu nahrbená ramena, jako šelma, když vyrazí za kořistí. Jestlipak cítí v očekávání pnutí v kalhotách? Nic, u stánku jen blonďatá slečna prodavačka, takže se to pro dnešek nedozvím. Vám můžou chodit krásné ženy před nosem a stejně je minete, posmívám se pak ve zprávě. U bankomatu policista v zásahové výstroji. Chlapeček s maminkou obdivuje výstroj, já lustruji klasickou siluetu umocněnou neprůstřelnou vestou, takže zadek. A pěknej, kdybych ho plácla, zlomím si ruku.

A pak už to jede. Proti mně chlápek v košili a kalhotách od obleku. Nenápadně kouknu zpod slunečních brýlí. Nic se tam nemele, tak asi nosí boxerky (nebo ho má malýho). Pak dva kluci v těsných gatích. Au. Kluci, máte tohle zapotřebí?

Těsně před domem potkám kravaťáka z vedlejšího vchodu. Sundám z očí brýle a malinko mrknu. Dobrý den, pane inženýre, to máme dnes ale krásné počasí. A pan inženýr vrazí ruku do kapsy u kalhot málem po loket.