Recenze: Nejsme tady na borůvkách

Nikdy by mě nenapadlo, jak je těžké psát recenzi na erotickou hračku. Přiznávám, že jsem jich v životě už pár vyzkoušela. Na sobě, na partnerech, na partnerce. Ale i tak mi to trochu přijde, jako bych měla popsat, jak voní parfém, který jste nikdy necítili. Já osobně z popisků na krabičkách příliš moudrá nebývám, ale pokusím se Vám zprostředkovat co nejvíc dojmů z testování.

Dnes se mi dostal do ruky vibrátor Borůvka II, jehož kompletní technickou specifikaci včetně produktových fotografií si můžete na úvod přečíst a prohlédnout zde.

Hned na úvod říkám, že Borůvka je slušný průměr, není na něm podle mého soudu nic, proč by měl skončit v masturbačním pekle, ale bohužel jsem nenašla žádný pádný důvod pro to, abych si místo něj nekoupila něco jiného nebo nové boty.

Tak či tak, jako první vybíráme očima. V popisu se praví, že hračka mí realistický vzhled. Podle mě popis tak trochu lže, protože ptáka namočeného do borůvkového jogurtu jsem ještě nikdy neměla ani neviděla (že by námět na vyzkoušení?).

Přiznávám na rovinu, že nejsem fanouškem realistických ani „realistických“ vzhledů, protože pořádně šťavnatý čerstvý kousek stejně žádný umělák nenahradí, a každá napodobenina i při sebelepším zpracování stejně vypadá jako… napodobenina. Co se týče hraček, mám radši elegantní hladké křivky, takže už za vzhled u mě tenhle kámoš dostal asi tak -1000 bodů, a to jsem ho ani neviděla naživo (a ani naživo to nebylo lepší). Aby se neřeklo, že jsem se svým oblíbeným černobílým designem zaujatá proti barvám, vkládám fotografii, kde je vedle Borůvky moje oblíbená hračka v barvě „vitamínové“ (tvrdí výrobce), která je kvalitativně i cenově ve stejném ranku jako Borůvka a nejčastěji budu porovnávat právě tyhle dva kousky mezi sebou.

Nemám tedy nic proti barvám, ale kombinace „realistického“ vzhledu a „roztomilé“ fialové je pro mě prostě vražedná, a byť jsou obě hračky stejné cenové relace, Borůvka podle mě vypadá oproti Vitamínovi prostě lacině. Co se tvaru týče, tam už srovnání s realitou pokulhává méně. (Jeden obrázek za tisíc slov.) Dokonce si při pohledu na černobílou fotografii dovedu představit „přirozenější“ verzi  Borůvky v elegantní tmavší červené nebo šedé barvě, která by podle mě nevypadala tak lacině jako zvolená pastelová.

První zápas s borůvkou začal už ve chvíli, kdy jsem se do něj snažila dát baterie.Doma používám ve velkém dobíjecí baterie z Lidlu, které však šly zasunout do určené komory velmi ztuha (je možné, že jsou AA baterie v Lidlu tlustější než jinde?). Ve vidině blížící se rozkoše jsem tedy Borůvku nadila bateriemi za použití mírného násilí (vyndat jsem je zatím nepotřebovala a jen tak z plezíru to zkoušet nehodlám, nervy mám jen jedny a nejsem si jistá, jestli to Borůvka přežije, pokud půjdou ven minimálně stejně dobře jako dovnitř). Rozechvělá ze zápasu s bateriemi jsem chvíli válčila s bajonetovým uzávěrem prostoru pro baterie (podařilo se mi to zhruba na osmý až šestnáctý pokus za použití tajného hesla, které však na stránkách paní z hrabství nelze publikovat). Víčko na zavírání prostoru baterií jsem pak zkoušela cvičně otevřít a zavřít několikrát za sebou, ale nikdy to nešlo na první pokus tak, aby víčko hladce zaskočilo. Neříkám, že zrovna tohle je věc, která je podstatná při výběru hračky, ale u mě je to ukázka celkové kvality zpracování, takže i tady to jsou nějaké body dolů. Sorry kámo. Postupně, při opakovaném testování se bajonet malinko oběhal, takže už jde zavírat dobře, ale i tak už jsem prvotní kosmetickou nedokonalostí trochu otrávená.

Co se týče povrchu, je Borůvka zhotoven z lékařského silikonu, takže je na omak příjemně heboučký, nikde se netře o kůži, nevrže, ani není cítit umělotinou. V tomto bodě tedy bez ztráty kytičky a tady patří ode mě výrobci pochvala, protože na kvalitě materiálu se tady rozhodně nešetřilo. Tohle je pro mě důležitá věc- pokud hračky před nebo během akce nasliním (a to dělám často), nechci mít v ústech pocit, jako bych přežvykovala gumicuk.

Ovládání je umístěno na výše zmiňovaném víčku u baterií, tedy zespoda na základně vibrátoru. Tlačítko je jenom nepatrná vybouleninka a ze začátku šlo stisknout poněkud ztuha, takže jsem zpočátku trošku tápala po tlačítku a program se mi nedařilo přepnout hned napoprvé. U každé hračky je ale podstatné pořádně ji osahat, takže takže počáteční tvrdost pro mě není vada. Ovládání je jednoduché, z každým cvaknutím se přepne na další program (všech sedm programů jede dokola), delším přidržením tlačítka se vibrátor vypne. Prodleva při přidržení trvá 1-2 sekundy, takže před otevřením dveří od ložnice urputným zvědavcem to pravděpodobně vypnout nestihnete. V tomhle směru preferuji, pokud lze přepínat mezi dvěma sousedními programy tam a zpátky, například mezi silnější a slabší vibrací, v rytmu, jaký mi vyhovuje, a tlačítko na okamžité vypnutí, protože doma nebývám sama.

Dalším prvkem, které u hraček hodnotím podle přísných kritérií, je zvuk. Tady plynule navazujeme na problém s rychlým vypnutím. Vibrátor je slyšet, i když ho nechám zapnutý na pěnové matraci pod peřinou. Neříkám, že je extrémně hlučný, ale ve stejné cenové relaci znám i tišší kousky.

Přiznávám, že v tomhle bodě musím apelovat na výrobce i prodejce- pokud při koupi řeším hlučnost pračky i myčky, nevidím jediný důvod, proč není hlučnost uváděna i u těchto domácích spotřebičů.

Nadměrná hlučnost je prvek, který obecně může požitek z hračky dost pokazit. Obzvlášť v situaci, kdy nežijete v bytě sami a máte za tenkým panelem děti, rodiče nebo třeba tchýni. Proto považuji za neseriózní, pokud v tomhle směru kupuji zajíce v pytli. Alespoň nějaké minimální srovnání bych přivítala.Rozhodla jsem se tedy vzít objektivitu do vlastních rukou a stáhla jsem si do mobilu aplikaci pro měření decibelů. S partnerem jsme nezávisle na sobě subjektivně podle ucha vyhodnotili, že nejhlučnější je Dědeček (na fotografii muezejní kousek smetanové barvy úplně vlevo), potom fialové vibrační Vajíčko, Borůvka a jako nejtišší se nám zdál Vitamín. Jaké bylo naše překvapení, když po nejhlučnějším Dědečkovi (67 dB) následoval Vitamín s 61 dB, Borůvka s 51 dB a nejtišší bylo Vajíčko (45 dB). Každá z hraček však vydává trochu jiný zvuk, více či méně příjemný. (Měření pochopitelně není stoprocentně objektivní, ale jako srovnání to použít lze- telefon byl umístěn napevno, hračka pokaždé ve stejné vzdálenosti na totožném místě na dece na posteli.) Subjektivně mi Borůvka připadal oproti Vitamínu poněkud hlučnější, což měření sice vyvrátilo, ale přesto mám pocit, že Vitamín má zvuk o poznání příjemnější (jenom si tak potichoučku vrní), zatímco Borůvka hlasitě přede. Považovat však Borůvku za hlučnou hračku by bylo nespravedlivé hnidopišství, a pokud ho v záchvatu paniky nehodíte zapnutého za pelest, není nikde nic slyšet, a to ani přes dveře nebo slabou panelovou příčku.

Jestli jste se dočetli až sem, chcete patrně vědět, jak Borůvka funguje v akci. Jeho výhodou a zároveň i nevýhodou je na můj vkus tvrdá špička, ve které je umístěn vibrující motůrek a hodně pevná hrana imitovaného žaludu. Na počátku se mi hrana velmi zamlouvala a vibrace hluboko v pochvě byla hodně vzrušující, avšak po nějaké době bylo dráždění příliš intenzivní. Měla jsem pocit, že hranka žaludu dře, a celkově se mi vrchol vibrátoru zdál zbytečně tvrdý. Na druhé straně ale vím spolehlivě, že mé kamarádce přesně tenhle typ hraček vyhovuje, protože oproti mně potřebuje k uspokojení mnohem silnější stimulaci, řekněme pořádné šukání. Sama za sebe vím, že mi vyhovují opravdu jemné doteky, a proto mi při pevném sevření vaginálního svalstva není příjemná žilkovaná struktura Borůvkova povrchu, která se právě u kamarádky setkala s nebývalým úspěchem, o pevné špičce nemluvě.

Závěr? Jediný problém, který s Borůvkou mám, je jeho cena. Aktuálně lze Borůvku pořídit za necelých 1.100,- Kč, což není nijak závratná částka, avšak podle mého soudu se vyrovná spíš hračkám v cenové relaci 700- 800,- Kč.

Vibrátory ve stejné cenové relaci jako Borůvka jsou z mého pohledu co do použitého materiálu srovnatelné, avšak mnohem lépe zpracované, a to jak po vzhledové stránce, tak z hlediska ovládání. Navíc Borůvka díky svému pastelovo- realistickému vzhledu nikdy nebude působit tak elegantně jako moderní minimalistické kousky.

Za mě je tedy Borůvka hračkou, kterou bych vytáhla na kamrádku Drsoňku, sama s s ním však pohraju chvilku a pak se vrátím ke svým obvyklým, jemnějším metodám i nástrojům.