Kdo si hraje, nezlobí

Občas slýchávám ženy v mém okolí říkat, že nepotřebují žádné hračky, nepotřebují žádnou náhražku ani nic umělého. Že jim stačí to, co mají. Ptám se, na jak dlouho? A proč se s tím spokojit, když toho nejbližšího partnera k milování můžete mít kdykoliv k dispozici?

S oblibou říkám, že k erotickým hračkám lze přistoupit dvěma způsoby. Můžeme je vnímat jako kompenzační zdravotní pomůcky, jako protézu, nebo umělé klapací zuby, které nám pomůžou nějak přežít fakt, že nám po těle něco chybí a nedostatek vykompenzujeme tím, že sice nemůžeme běhat a skákat, ale zase nepotřebujeme invalidní vozík k tomu, abychom došli do obchodu, a i s tím psem si při ztrátě končetiny venku chvilku popajdáme.

To je obvyklý přístup žen, které ztratily nějaký vhodný úd, který by jim uměl udělat dobře a uspokojují se „na hlad“. Tedy když chybí orgasmus, nějaký si udělají. Já mám radši přístup, při kterém jsou erotické hračky vnímány jako sportovní náčiní. Slouží k tréninku, při kterém se zrasujeme do mrtva, ale zároveň roste fyzická kondice i chuť.

Vím, vím, tohle všechno jsou argumenty, které by mi s chutí podepsal leckterý nadržený chlap. Jenže já píšu z pohledu ženy, budu tedy používat argumenty ženské.

Určitě se každé z nás stalo, že ani po slibném rozjezdu se slibným partnerem nepřichází očekávané vyvrcholení, protože z šarmantního a slibného partnera se stává zavřením dveří do ložnice nemehlo, které absolutně neví, kam sáhnout. A teď, milé dámy, ruku na srdce. Víte, kam byste ve své vagíně sáhly vy? Znáte ta kouzelná místečka, která způsobí, že stříkáte jako požární hydrant?

Pokud nestříkáte jako požární hydrant, proč se o to alespoň nepokusit nebo rovnou nenatrénovat? Není to sice příliš praktické, ale přinejmenším budete na své protějšky působit jako pornohvězda. A taky pro ten sprostý pocit, kdy se orgasmus přelije přes tu malinkou hráz a zatmí se před očima.

Ještě pořád jsem Vás nepřesvědčila? Já vím, já vím… pořád samá pozitiva a sociální jistoty. Ale jestli dovolíte, budu teď malinko subjektivní. Pro mě je totiž masturbace chvílí, kdy se miluji sama se sebou. Kdy pohlazením zjistím, jak úžasná je pečlivá depilace. Kdy cítím, jak úžasně voním i chutnám, jak pohotově a slastně reaguji na dotek na bradavkách, kdy je mi krásně jen tak, samotné, se sebou, se mnou. Ano, pouštím do té bublinky občas muže, ale jsou chvíle, kdy na dveře ložnice dávám pomyslnou tabulku se striktním „Nerušit, pánové.“