Těš se, zlato!

Za devět dní ji uvidím. Po dlouhých třech měsících, kdy jsme si mohly jen psát. Bude stát přede mnou, na dohled, na dosah paže, na dosah objetí, na dosah polibku…

Jsem plná těšení a zároveň plná obav. Co když už to nekřísne, co když tam budu stát jako trubka?

Anebo ne… třeba se na mě vrhne. Jako vichřice. Jako minule. Zářící oči a šibalský úsměv. Těš se, já se těším moc.